Polsko - Litva

» Základní informace o Polsku a Litvě
» Mapa cesty
» Pohledy

Výlet na: 10 dní (necelých 14.000,- Kč)
Celkem najetých km: 4.129 km
Celkem za benzín: 5.543,- Kč
Průměrná spotřeba: 4,55 l/100 km

1. den (neděle)

Výjezd: Choceň, 8 hodin
Najetých km: 697 km
Plán cesty: Náchod, Wroclaw, Poznaň, Pila, Czaplinek, Kolobřeh

Na internetu jsme se seznámili s jedním párem, se kterým jsme nakonec jeli na poznávací dovolenou. Vyrážíme kolem osmé z naší chaty, abychom se nemuseli nikde setkávat. Plán je jasný – dojet co nejblíže k moři. Na hranicích si měníme několik tisíc na zl a taky na Eura. Po cestě do Pily jsme se stavili poprvé do obchůdku, a když na nás začala paní prodavačka šišlat, kolik peněz po nás chce, tak jsme nevěřícně koukali, musela jsem se nahnout a podívat se na monitor počítače a to zase koukala ona.

Do Kolobřehu jsme dojeli něco málo po osmé hodině. Jeli jsme podle instinktu směrem k moři a maják jsme našli raz dva. Byl osvětlen zapadajícím sluncem, takže pohled byl úžasný. Motorky jsme zaparkovali v přístavu a vystřídali se s hlídáním. Vstup na maják stál 3zl. Chtěli jsme si udělat společnou fotku, tak jsem poprosila jednoho kluka a při podávání mu náš foťák skoro spadl. :( Moře bylo pěkně studený, mělo snad 5 stupňů, foukal vítr a pláže prázdný. Upřímně, moje představa o moři v polsku byla přesně taková. Kousek za městem jsme si našli místečko na spaní. Když jsme už skoro měli postavené stany, projížděl asi 100 metrů od nás vlak, jenže to bylo IC, takže jsme ani nedoufali, že v noci jezdit nebudou. To nebylo snad ani to nejhorší, jenže přejížděl nechráněnou silnici, takže troubění bylo dlouhé, v noci nesnesitelné a po těch skoro 7mi-set km v sedle motorky se člověk chtěl vyspat.

2. den (pondělí)

Výjezd: 8 hodin
Najetých km: 306 km
Plán cesty: dorazit podél moře k městu Leba

Protože jsme spali nedaleko hlavní silnice za odpočívadlem, vstávali jsme brzy, abychom odjeli. Jenže nás v noci nerušily jen vlaky, pár projíždějích náklaďáků ale taky hrozná zima, teda alespoň mě. Sluníčko od rána docela hřálo, jenže kolem byla stejně pořád hodně mokrá tráva, ve který při focení zahlídnu moji helmu :( Do odjezdu trochu uschla. Jeli jsme podél moře až do obce Chlopy, projeli ji celou a hledali cestičku k moři. Jediná, kterou jsme našli byla hned u vojenské budovy, takže jsme to neriskovali a zajeli na placené parkoviště. Bylo fakt brzy, že tam byl jen jeden starší pán a teprve to připravoval. Dali jsme se s ním do řeči a on, že je od Krkonoš, že má Čechy rád, takže to bylo grátis. Škoda, že jsme tam byli ráno, protože tam nechal stanovat jiné Čechy taky zadarmo. Nechali jsme u něj motorku i se všemi věcmi a šli posnídat. Moře bylo fakt hrozně studený, naše odhadovaná teplota byla 8ºC, jenom u vytékající řeky bylo teplejší, že se tam dalo i chvíli stát, nejen to rychle projít.

Za necelé dvě hodinky, s nasbíranýma kamenama, pokračujeme dál k majáku v obci Jaroslawiec a pak už přímo do města Leba. Na vrchol majáku jsme nešlapali, protože nikde nebylo hlídané parkoviště, takže by musel jít jenom jeden a navíc bylo nesnesitelný vedro. Za pár minutek zastavujeme na odpočinek. Jenomže jsem si všimla, že nosič moc tlačí na plasty vzadu na motorce a ty začínají praskat. Bylo sice už po čtvrté hodině ale rozhodneme se jet a zastavit u prvního servisu. Musím uznat, že jsme měli štěstí, servis byl hned v další vesničce. I když vypadal spíš, že už nefunguje ale zdejší domorodci tam opravovali auta. Pracně jsme jim vysvětlili, co chceme udělat za držáky a hned se pustili do práce. Jeden domorodec, takovej mladej, se nás pořád na něco ptal, nechal Michala opakovat to co řekne, z ničeho nic začal měřit tlak v kolech atd. Byla to docela sranda. Pak přijeli další zdejší domorodci v Golfu, měli jenom kalhoty, byli potetovaný a první co Michal pak řekl bylo: „Já myslel, že to jsou nějací mafiáni.“ Strávili jsme tam s nimi asi hodinu a půl, než došlo na placení. Mezitím už všichni odjeli a zůstali jsme tam jen čtyři. Jenže oni neměli nazpátek, takže pojedou rozměnit. Ze začátku jsem si to neuvědomovala, ale když jsem tam viděla Michala sedět s nima v tom autě a odjíždět, tak mě napadlo, že jsem tam zůstala sama. Moje myšlenky v tu chvíli ani nejdou popsat a klidná jsem byla, až Michal opouštěl jejich auto. Oprava nás stála 60 zl (necelých 500 korun) a podle jednoho z toho auta, to bylo prý za levno. Po cestě do Leba se rozhodneme ještě zajet k moři, jenže to asi nebyl dobrý nápad. Zapadli jsme a přes půl hodiny jsme tlačili motorku zpět na silnici. Spíš JEN půl hodiny, protože jsem tam našla nějaký kus plechu dělaný snad na míru pro zapadnuté motorky, jinak bychom tam museli snad i postavit stan, protože s ní jinak nešlo hnout.

Asi to byl špatný den, protože ta druhá motorka, co s námi jela zase píchla. V Lebě se scházíme, v přístavu se rozhodneme, co dál. Bylo už pozdě, takže jsme si našli kemp. Leba je dost navštěvovaná, především kvůli pohyblivým dunám, takže ty ceny byly znát. Jenže musím uznat, že tam byly krásný záchody a nový sprchy zadarmo (ne jako u nás, že za ně musíte zvlášť platit). Na pohyblivé duny jsme nakonec ani nejeli a udělali jsme dobře, protože prý byly zarostlé, bylo vedro, a ti dva si poškrábali nohy poničili boty.

3. den (úterý)

Výjezd: 10 hodin
Najetých km: 346 km
Plán cesty: Hel, Puck, Gdyně, Gdaňsk, Sobieszewo

Ráno jsem si trochu přispala, protože jsem byla už dost unavená i po těch dvou dnech. Ve městě Jastrzebia Góra projíždíme turistickým letoviskem připomínající Itálii. Obchůdky se suvenýry, zmrzlinou, pohledama, lidi chodící pouze v plavkách... Koukám po domech ale najednou mi to kochání překazí zastavení a dosela prudké. „To jsou Jawy! A Češi.“ Vrátili jsme se zpět za nima a dali řeč. Oni vyjeli den před námi. Chvíli jsme pak jeli s nima, jenže jeli pořád těch 60km/hod kvůli skútru a moc dlouho to Michal nevydržel.
Pak už míříme na poloostrov a jeho nejvzdálenější město Hel. Cesta je taková zvláštní, nesmí se předjíždět, i když pro motorku žádný problém. Jede se uprostřed lesa a není vidět ani napravo Balt, ani nalevo Gdaňská zátoka. Asi v půlce cesty narážíme na policejní vůz, který zadržel právě nějakou místní motorku, kterou jsme při zpáteční cestě viděli na korbě auta. Co se stalo? Těžko povědět… Hel je opravdu velké turistické městečko. Spousta lidí, spousta aut, zácpy. Jeli jsme podle směrovek na maják (laterna morska), vůbec jsme k němu nedojeli a přijeli jsme přímo k přístavu. Takže jsme tam zůstali. Je to velký přístav, ze kterého vyjíždějí výletní lodě, trajekty. Na horizontu je vidět další přístavní město Gdaňsk s majákem.

Z Helu vyrážíme na Puck. Je obrovský vedro, takže ve Gdyni nezastavujeme, až v Gdaňsku se stavujeme v Carfouru, kde mají i nejlevnější benzin. A nejen to. Jen co jsem tam vešla, tak jsem koupila krásnou podrobnou mapu Polska za pouhou 1zl. V Gdaňsku nás zajímaly přístavy, hlavně „Půlnoční“ a samozřejmě Starý jeřáb. Byl dobře značen, takže to podle nás nebyl žádný problém tam dojet, jenže skončily ukazatelé a my odbočili. Dojeli jsme až k zákazu vjezdu, zákazu focení a zákazu něčeho, co nebylo značené obrázkem, takže bohužel pro ně, protože jsme si to nedokázali přeložit a jeli jsme se tam podívat. Kotvila tam obrovská loď a byli tam vojenské bunkry.

Zkoušíme další cestu k přístavu a je úspěšná. Říká se, že u Gdyně a Gdaňska je nejteplejší moře a bylo to znát. Malá pláž u majáku byla obklopená lidmi. Jedeme dál k přístavu, nesmí se tam zastavit ale malé vozítko jako motorka přece nevadí.

Při zpáteční cestě narážíme ještě na jeden přístav, ze kterého je hezký výhled.

Rozhodli jsme se dojet do městečka Sobieszewo a ubytovat se tam. Říkali jsme si, že zkusíme privát ale chtěli po nás 80 zl, takže jsme si jeli hledat kemp. Byl tam snad jen jeden – na první pohled nic moc, mezi stromy, nikde nic, jen asi 5 stanů, hodně jsme se rozmýšleli, jestli nepojedeme dál. Přesto jsme tam zajeli a udělali jsme dobře. Platili jsme 17 zl, ptala se, jestli jsme studenti, tak jsem řekla, že jo a měli jsme oba slevu. Hezké sprchy, po celý den teplá voda to vykompenzovala s relativně nic moc WC. Na pláž to bylo necelých 400 metrů a moře mělo 22ºC podle plavčíků na hlídané pláži. Bereme si s sebou večer na pláž foťáky, stativ a snažíme se vyfotit Gdaňsk zahalený do noci a světel z města. Moře bylo opravdu teplé, že nás zlákalo k malé večerní koupely.

4. den (středa)

Výjezd: 9 hodin
Najetých km: 268 km
Plán cesty: Krynica Morska, Piaski, Malbork, Morag

Vstáváme kolem osmé, abychom všechno stihli před tím, než bude zase vedro. Takže si v poklidu jedeme a najednou cesta končí a je tam přívoz. Na informativní ceduli jsme si přečetli, kolik to stojí a raději to objeli. Nejkratší cestou míříme k Ruským hranicím. Po cestě na poloostrově je vidět zase jenom záliv Wislany, moře je za stromy. Měly tam být podle mapy 2 majáky, po jedné směrovce se tedy vydáváme ale byl tam tak akorát malý rybářský přístav, po majáku ani stopy. Po cestě se nám stala malá nehoda, kdy nám spadl za jízdy stan a nějaký hodný pán, jedoucí za námi, nás na to upozornil. Dojeli jsme až do konečného města – Piaski. Dál už to bohužel nešlo. Ti, co jeli „s námi“ to taky zkusili, dojeli o trochu dál než my a tam měli prý nějaké sloupy, které začaly pípat, rozpípal se jim i alarm na motorce, takže to taky vzdali. Když jsme se vraceli ze „zakázaného území“ z ničeho nic začala přebíhat přes malou silničku celá rodinka divokých prasat. Jasně, že jsme jim dali přednost. :) Za Krynicou jsme se stavili u moře na malý odpočinek. Parkoviště hlídal mladý kluk, kterého jsme ukecali na hodinu za 3 zl a pohlídal nám i motorku s věcma. Dohodli jsme se, že mu dáme 2 Eura za pohlídání věcí. Když mu je podáváme, tak na minci kouká nějak divně, přišlo nám, že ji asi nikdy neviděl. Po chvíli dodal, jestli by jsme raději neměli české pivo? Zasmáli jsme se a začali ukazovat na obrovský náklad věcí, a že piva si fakt nevezeme. Takže příště si už takovéhle úplatky určitě někam naložíme. :)

Po malém odpočinku u moře je náš cíl hrad Malbork. Byl vidět už z dálky. Popravdě mě uchvátila jeho velikost. Na placeném parkovišti jsme museli opět smlouvat, protože chtěli 16 zl a my dovnitř nechtěli jít, jen ho obejít. Takže jsme to měli opět na hodinu za 3 zl i s pohlídáním věcí. Člověk si tam musel dávat celkem pozor, protože tam měli dvojí ceny. Hlavně pro němce mají mnohem vyšší a to neplatilo jen tady ale i jinde. Dali jsme si tam zmrzlinu a nebylo to tak jednoduché. Myslela jsem si, že když to přečtu přesně tak, jak to tam mají napsané, tak to pochopí. Jenže opak byl pravdou, paní za pultem tomu v jejich rodném jazyce nerozuměla, takže zvítězilo ukázání prstem nad mou snahou.

Z Malborku vyrážíme po hlavní do Elblag a do Morag, kde zakempíme u jezera Narte trochu dřív než dny předtím a plánujeme odpočinek. Samozřejmě jsme zaparkovali skoro vedle německých motorkářů. Byl to taky jeden z mála levných kempů, kde mi uznali i studentkou slevu. Stanovací prostor měli ohraničen keříkama a u každého byl přívod vody. Večer jsme se šli projít, stavili se v restauraci. Docela nás překvapilo, že tam Plzeň vycházela na stejnou cenu jako u nás.

5. den (čtvrtek)

Výjezd: 9 hodin
Najetých km: 314 km
Plán cesty: Olsztyn, Ryn, Gizycko, Suwalki, Wigry

Ráno jdu do koupelny a ti němci na mě začali mluvit. Nejspíš proto, že jsme taky na motorce. Docela jsme si popovídali, oni už se vraceli z Estonska zpátky domů.

První z našich cílů nás zklamal - Olsztyn. Čekali jsme krásný zámek a mezitím viděli jen lešení, protože se právě opravoval. Takže jsme jen projeli a těšili se na mlýn v Ryně. Ten byl roztomylej, když jsme ho tam viděli stát v celé své růžové kráse. Další zklamání nás čekalo v Gizycku, protože se vysoká věž taky opravovala. Po cestě jsme už neměli naplánovanou žádnou zastávku, až v kempu. Překvapilo nás, že jsme potkali odbočku na vojenské bunkry. Cesta k nim byla do kopce, opět písčitá, takže jsem měla občas pochyby, jestli to vyjedeme. Popravdě ty bunkry nebyly nic moc, ne jako u nás třeba Hanička, Bouda nebo Dobrošov. V podstatě jsme nic neviděli, jen vršky dvou bunkrů nad zemí. Byla tam malá holčička, která se zřejmě chtěla fotit, protože když jsem vytáhla foťák, tak si hnedka vylezla na bunkr a nechtěla slézt.

Hned u cedule Suwalki jsem už z dálky viděla semafory, že zase opravují silnici. Jen mi proběhlo hlavou: „Ach jo, to bude zase vedro.“ Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Hned u silnice stály kříže jako památník, takže jsem je mohla alespoň vyfotit. Jediný kemp, který potkáváme po cestě Národním wigierskim parkem je PTTK ale moc se nám tam nechtělo, takže jedeme ještě asi 15 km, jenže nic lepšího jsme nenašli. Ostatní kempy byly bez sociálního zařízení, sprch atd. Zbývalo nám se vrátit. Byl opravdu levný, platilo se jen za osobu 6 zl, jinak za nic, ani za stan nebo motorku. Jenže ta cena se musela někde odrazit a to byly sprchy a WC, byla to fakt hrůza! Ani stánek s občerstvením tam nebyl.

6. den (pátek)

Výjezd: 8:30 hodin
Najetých km: 434 km
Plán cesty: přechod Ogrodniki, Vilnius, Trakai, střed Evropy, jet směr Kaunas a najít kemp

K našemu překvapení u hranic nebyla žádná směnárna, protože jsme si neuvědomili, že to je menší přechod. První, co nás v Litvě zaujalo, byla vysoká rozhledna u silnice kousek v lese. Vydáváme se tam ale nahoru si netroufáme, i když výhled by byl určitě nádherný. Projíždíme krajinou asi 10 km, než se objeví několik stavení. Byl to starý dřevěný obchůdek a rozhodla jsem se zeptat se, kde je tu směnárna. Kupodivu rozuměli německy, takže mi akorát sdělili, že nejbližší je v hlavním městě Vilnius. Takže téměř od hranic se vydáváme na celkem dlouhou cestu a bez litevských peněz. Při první směrovce na hrad Trakai odbočujeme z hlavní silnice a to jsme dělat tedy vážně neměli. Ze začátku jsme si říkali: „Jo, to nevadí, určitě se silnice opravuje jenom kousek.“ Nakonec po bořícím se písku jedeme asi kilometr a pak se nám uleví, protože opět vidíme asfalt, jenže naše radost trvala zase krátce. Z asfaltu se stal štěrk. Opět si řekneme: „To nebude až do Trakaie.“ Takže jedeme velmi pomalu několik km, boříme se, motorka se v tom vedru začíná vařit a směrovka ukazovala 10 km. Spočítali jsme, že jsme ujeli něco málo přes 4 km, takže se vracíme na hlavní s rozhodnutím, že už z ní nesjedeme. Při další odbočce sjíždíme ale po pár metrech nastalo opět to samé. Koukli jsme do mapy a nejlepší, jak se vyhnout těmhle „údajným silnicím“ je jet přes Vilnius. Město Trakai bylo přeturizované ale velmi krásné. Parkoviště tam měli pouze nehlídané, takže jsme se museli vystřídat v hlídání motorek. Hrad byl nádherný, možná hezčí než Malbork, jenže bez peněž jsme se tam moc nezdržovali.

Po shlédnutí hradu se rozdělujeme s tím, že se sejdeme někde v kempu. Vracíme se do Vilniusu vyměnit peníze. Tak krásně jsme si představovali: „To bude jako v našem hlavním městě, směnárna na každým rohu.“ To byl takový náš naivní sen. Při hledání centra se zeptáme jedné místní domorodkyně. Ta nás vyvede z našeho snu během dvou minut, když říká: „My směnárny nemáme, akorát Banky ale dnes je pátek a státní svátek, takže mají všechny zavřeno.“ Jenže my se nevzdáváme naděje a projíždíme městem dál. Potkáváme Gediminovu věž a hned naproti na kopci horu tří křížů. Motorka nás opět začala upozorňovat na vedro, jaké venku panovalo, takže jsme museli zastavit. Byl tam obchůdek, otevřený, tak si říkám, že za to nic nedám, když se tam půjdu zeptat. Německy jen rozuměli, zapojil se celý obchůdek, mluvili na nás polsky, takže jsme vše pochopili. Byli moc hodní, nakreslili nám mapu, jak se dostaneme na hlavní nádraží, kde je banka otevřená i o svátku. Tam to bylo ještě zajímavější, mladík na sklem nerozuměl německy, ani anglicky. Po několika minutách, co mu tam vehementně vysvětluju a on nerozumí mu svítne, že chci asi vyměnit Eura za litevský, když jsem šla do banky.

Taky nás ještě docela překvapilo, že tam jezdí autobusy Škoda, takový ty starý a do příměstských vesnic nejezdí busy ale transity.

Co nejrychleji se dostáváme z hlavního města a míříme do středu Evropy. Leží asi 24 km severně od Vilniusu. Byl zjištěn Francouzským národním institutem v roce 1989. Jenže po cestě tam se opět přihlásila vedrem motorka. Sedíme na parkovišti u nějaké restaurace a hotýlku. Kolem procházel pán ke svému autu a říká něco jako česko-litevsky-německy: „Á, češi, jak se vám tu líbí?“ Odpovídám německy, že jsme tu teprve první den. Takže nám popřeje hezkou cestu a ať se nám tu líbí. Při první odbočce na Center Europa nějak Michal nestihne přibrzdit a chystáme se vracet. Dole pod kopcem byli policajti a hned za nima další odbočka, takže děláme jako by nic a odbočujeme. Malinké parkoviště bylo prázdné, takže jedeme přes zákaz dál, aby jeden z nás nemusel hlídat motorku. Tu necháváme až přímo pod „středem.“ Byl to zvláštní pocit stát ve středu Evropy.

Vracíme se přes Vilnius, protože nebudeme riskovat další jejich vedlejší silnice. Blíží se večer a měli bychom si začít hledat místo na spaní. Sjedeme tedy z hlavní silnice na Kaunas a koukáme do mapy. Taky si přečteme SMS, že oni jsou u jezera Kaunas marios. K našemu překvapení jsme byli zrovna na té odbočce, takže jsme jen sjeli kousek níž. Kempy tam žádné nebyly, tak jako najdeme u nás u každého rybníka. S Michalem se vracíme kousek zpět na benzínku něco nakoupit, než odejdou lidi, co se tam chodí koupat. Při pohledu na hodinky, jsem si vůbec neuvědomila časový posun. Mě ukazovaly hodinky 20:00 a tady bylo už 21:00 hodin. Po návratu hledáme místečko, našli jsme ho hned, ale musím uznat, že všude byl opravdu nepořádek ale přecejen se něco lepšího našlo. Hned u vody, přijeli jsme a akorát začalo zapadat slunce. Byl to pěkný pohled, až na tu továrnu na obzoru. Už večer jsme zjistili, že noc bude asi dost zajímavá. Skupinka opodál začala slavit a žáby se začaly věnovat kvákání. Ani házení klacků do vody k nim je neumlčelo.

7. den (sobota)

Výjezd: 8 hodin
Najetých km: 399 km
Plán cesty: Kaunas, Šaulai, přechod do Lotyšska

Brzy ráno nás probudilo kvákání žab a člověk jezdící na vodním skútru, takže začínáme s balením věcí už kolem sedmé a za hodinku už nám směrovky ukazují další velké město Kaunas. Chtěli jsme tam navštívit náměstí a Kaunaský hrad, ten ovšem byl pohlcen stavebními prácemi. Na náměstí je plno svateb, takže se taky moc dlouho nezdržujeme a raději si jedeme projet zdejší uličky. Jak mi to tam připadalo ani nemusím psát, udělejte si obrázek sami z fotek.

Motorka po cestě do Šauliai začala hodně „vynechávat“. Zastavili jsme u nějakého starého obydlí. „Tady asi nikdo nebydlí, podívej jak to vypadá, jdu to vyfotit.“ Po pár metrech, co se blížím k domečku se ozývá štěkot psa, takže tam opravdu někdo bydlel a dál se neodvažuju jít. Po dlouhém rozmýšlení se rozhodneme ukončit jízdu a vrátit se zpět. Vynechávání a špatné chlazení, těžko říct, jestli bychom dojeli.

Když se vracíme, potkáváme jet v protisměru „spolucestovatele“, pozdravíme se jako vzorní motorkáři a jedeme k hranicím. Po cestě potkáváme prvního Čecha, teda jen český kamion. Nikde jsme se nezdržovali, zbytečně nezastavovali a jeli k hranicím. Při zastavení u jedné benzínky si sedneme ke stolečkům a odpočíváme. Policajti na benzínce natankují a koukají po nás. Auto zastaví hned vedle naší motorky. Říkám si, jestli se tam smí stát. Ale jo, zastavili a šli si dát jídlo. Docela nás zaujalo, při pohledu na dopravní prostředky, že mají dost podobné barvy. :) Naštěstí přechod Budzisko byl větší a mohli jsme si zpět vyměnit peníze. Když se vracím z obchůdku, kolem prochází mladší kamionista, koukne na značku a řekne bezmyšlenkovitě: „Ahoj.“ Pak se zastaví (zřejmě mu došlo, že není na polsko-českých ale litevsko-polských hranicích) a dodává: „Co tady děláte?“ Naše odpověď na poznávací dovolené, ho docela zaujme, vyptává se, jaké to bylo. On, že byl v Estonsku, prý tam byla zima, špinavý moře ale jinak památky hezký. Nejvíc náš štvalo to, že motorka začala být už zase ok.

Podél polsko-ruských hranic chceme dojet do města Wegorzewo k jezeru Mamry. V oblasti mezi obcí Wizajny a Zytkiejmy, vede nejbližší silnice u ruských hranic, potkali jsme tu několik policistů na motorkách. V pohraničí se naskytne příležitost jít na rozhlednu, sice malou ale na kopci. Jenže k ní je zákaz ale kdo by nechával naloženou motorku u silnice? Tuhle zajímavou cestu kolem pohraničí dovršilo několik zajímavých kostelíků a hradů. Do kempu přijíždíme docela brzy, takže se věnujeme pouze sprše, odpočinku a zajdeme si zase jednou na jídlo.

8. den (neděle)

Výjezd: 9 hodin
Najetých km: 450 km
Plán cesty: Elblag, Sobieszewo

Při balení stanu nám je takové vedro, že se musíme schovávat do stínu, opravdu bylo už něco kolem 30ti stupňů tak brzo ráno. Oba jsme byli tak spocený, že jsme si šli dát ještě před odjezdem sprchu. Vyjedeme z lesa do města, které je vzdálené půl km, ještě něco nakoupit na cestu a tam bylo normálně zataženo, jemně mrholilo a my si chtěli vyndat někam navrch nepromoky, abychom je měli po ruce, kdyby náhodou začalo hodně pršet.

Naštěstí nepršelo, jen bylo dost zataženo. Ceduli na vojenské bunkry jsme nepřehlédli, takže se tam neplánovaně vydáváme. Nebyl tam napsaný počet km, takže to vzdáváme asi po 5ti km a vyrážíme do Sobiszewa, kde jsme již byli ale nyní jsme jeli na jistotu přes přívoz. Přijeli jsme akorát, když už byl skoro plný. Předjeli jsme pár aut a přívozník nás nechal ještě vjet místo auta, které bylo na řadě.

Večer jsme se šli projít a zároveň odpočinout na pláž. Voda byla teplá, hodně lidí se ještě koupalo a v dálce jsme viděli zářící všemi možnými světly přístavní město Gdaňsk při západu slunce. Samozřejmě jsme si nezapomněli nasbírat jantar, který tam moře hojně vyplavuje.

9. den (pondělí)

Výjezd: 8 hodin
Najetých km: 156 km
Plán cesty: prohlídka Gdaňsku, Gdyně

Ani dnes ráno si nepospíme a vyrážíme na důkladnější prohlídku přístavních měst. V Gdaňsku jsme chtěli vidět Starý jeřáb a architekturu.

Při cestě do Gdyně chceme jet přes Sopot, to je nejvyhledávanější turistické centrum, jenže nás zarazí obří cedule s nápisem ZOO. Rozhodli jsme se, že půjdeme, času jsme měli dost. Na parkovišti nás překvapí hned několik věcí. Samozřejmost mladíků dát něco pod stojánek, aby motorka stála, nechali si ji hned u sebe, věci nám pohlídali a dali k sobě do budky a to vše za pouhý 1zl. ZOO nás stálo kolem každého 7zl, což taky není mnoho.

V ZOO jsme strávili něco kolem dvou hodin, protože bylo strašný vedro. Sopot - přeturizované město bylo poznat hnedka, začaly zácpy. Centrum u mola jsme našli bez problémů, stejně jako místo na zaparkování.

Po krátké procházce a zjištění, že ceny jsou opět dvojí, jedeme do Gdyně. Molo nacházíme stejně lehce jako v malých Sopotech. Je obrovský, parkování tu je zdarma. Chtěli jsme sem hlavně kvůli molu, školní plachetnici, vojenské lodi. Strávili jsme tam celý večer, nakoupili spoustu dárečků, které mimochodem v takovém centru pro turisty, byly levné. Do kempu se vracíme pozdě večer a plánujeme cestu zpět.

10. den (úterý)

Výjezd: 9:30 hodin
Najetých km: 759 km
Plán cesty: Malbork, Bydgoszcz, Poznaň, Wroclaw, Náchod a nejkratší cestou do Chocně

Přes Poznaň nedoporučuju nikomu jezdit, sice jsme jeli po hlavní na Wroclaw ale silnice vedla městem a napočítala jsem něco málo přes 20 semaforů, takže to nebylo nic pro naši motorku v tom vedru, ani pro nás v těch moto věcech. Cesta je dlouhá a dost často jsme zastavovali kvůli motorce. Hranice v Náchodě jsme projeli kolem 23 hodiny, takže už před námi byla hodinka jízdy. Asi ve druhé vesnici stáli policajti, protože po našem příjezdu už platil bodový systém. Akorát jsme si vzpomněli na polskou šedesátku v obci, dobře značená města a policajty, kteří své ruční radary dávali dolů při průjezdu motorek. A samozřejmě nesmím zapomenout na tankování na benzínkách. Jen jsme přijeli a o ostatní se postarali prodejci. Docela nám to tady chybí, člověk si na to za ty dny zvykl.